Nazí a mrtví – Norman Mailer 0

Stačilo mi pět stránek, abych se chytil a knížku nepustil ani u večeře. Stačilo jich padesát, abych zjistil, že rozměr knížky nebude jen příběh amerického tažení na ostrově v tichomoří, ale hlubší pohled do mysli lidí obyčejných i vznešených. Norman Mailer se svými Nahými a mrtvými mě dlouho nelákal, moje zkušenosti s válečnou literaturou byly většinou spojené s překonáváním klišé, milostných nebo hrdinských. V hlavách vojáků průzkumného oddílu četaře Crofta jsem ale poznal stejné nápady a myšlenky, které jsem tolikrát měl já. Přestavy o životě ohýbané okolnostmi, sny snadno realizovatelné ve vlastní představivosti, kterým chybí reálná očekávání, nebot touha po tom být výjimečný ve svém okolí, a co především, ve svých vlastních očích.

Mailer vypráví o dílčím tažení v Tichém oceánu za druhé světové války, hrdinou románu je průzkumný oddíl. Už absence individuálního protagonisty odráží to, jak se daří Mailerovy vylíčit armádu průřezem a vyjádřit vztahy mezi mužstvem a poddůstojníky v jejich bojích s vůlí a poslušností, mezi poddůstojníky a důstojníky o jejich vlivu a zodpovědnosti a v neposlední řadě mezi generálem a celým světem v jeho politických úvahách. V klasickém válečném románu je mysl vojáka důsledkem hrůz, které zažívá. Stav mysli vojáků si ale Mailer nebere jako důsledek děje, ale naopak jako předpoklad pro jeho rozvinutí a v mých očích tím posouvá tím Nahé a mrtvé mezi nejzajímavější válečné příběhy, co jsem četl.

V jiných příbězích se často líčí člověk v extrémních situacích, kdy rezignuje k základním potřebám a instinktům. U Mailera v nich ale zůstava jejich osobnost a naopak prožívají mnohem vyšší emoce a pocity, než je základní instinkt strachu nebo sebezáchovy.

Nejsilnější téma na posledních stránkách je člověk a jeho vůle. Proklínal jsem Crofta a spoustu dalších členů oddílů a v duchu je povzbuzoval a pocítil vztek, když je Mailer poslal se stoickým klidem zpátky. Bylo mi jich líto, když si člověk uvědomil, že i když by byli uspěšní, nemělo by to na nic vliv. Přesto mě nakonec usadila reakce každého z nich, dosáhli nesmírně silných osobních vítězství, přes všechny jejich útrapy byly důlěžitější věci doma, jindy naprosto banální. A nakonec Croft, který zjistí, kde je hranice jeho hladu po překonání sebe i světa.

Nakonec lehce technicky – knihu jsem četl v češtině přeloženou Jiřím Muchou a výtek bych těžko hledal.