John Steinbeck – Hrozny hněvu 0

Týden doma po operaci mám klid na všechno co normálně nestíhám, včetně knížek. Připravil jsem si něco z povinné četby i něco současného. První věcí je asi největší počin Johna Steinbecka – Hrozny hněvu. Musím říct, že mě naprosto dostala, je to něco, co by si měl přečíst každý. Děj jen nastíním, je to příběh rodiny z Oklahomy, které utíká na západ kvůli neúrodě. Jejich farmy koupí banky a musí opustit svoji zemi. Bohužel netuší, že na západě je čeká ještě větší cesta strastí.

Knížka dýcha hodnotami, takovými, které by měli být v každém z nás. Není to patetické, naopak každá stránka je velmi autentická. Steinbeck mimochodem vůbec nepřeháněl, právě naopak, aby ho lidé neobvinili s pribarvení si reality. Asi nejdůležitějším motivem celého příběhu je sílá vůle a jednota rodiny. Všechny postavy jsou odhodlány uspět, či později přežít, tam kam putují a mění kvůli tomu celý svůj život.

Další zajímavou věcí je podstata člověka a země, kterou obdělává. Patří k sobě, země bez člověka není nic jako člověk bez ní. Dneska to mnoha lidem může připadat hloupé, pokud to berou doslovně. Má to druhý rozměr: člověk má žít v souladu s přírodou, využít jí a zároveň se o ni starat. Má s ní spojit svoji duši a vědet o ni.

Mnohým knížka přijde politicky zaměřená. Kdo to chce v tom vidět, určitě uvidí. Jde v ní ale o něco jiného, o souboj přirozeného práva na to žít svobodně, o právo mít majetek a starat se o něj, o právo mít rodinu a zajistit ji.

Něco se těžko vystihuje slovy, můžu vás ale ujistit, že potom, co dočtete poslední řádek zůstanete úplně bez dechu.