O platech poslaneckých 0

Po roce se opět počítají majetky a statky senátorů a poslanců a média si toho nezapomněla všimnout. Už vytvářejí infografiky a žebříčky toho, kdo nejvíc vydělal, nastřádal či utratil, přestože to má s veřejným zájmem jen pramálo společné. Už jsme hned třikrát třikrát třikrát slyšeli, že Töpfer má úspěšnou hospodu, přečetli si kuriozitu o Medvídku Pú Tomáše Chalupy či viděli expertní hodnocení investic už dále nejmenovaného senátora.

Důvodem pro zavedení majetkových přiznání (a poměrně zásadnímu nabourání soukromí veřejných činitělů) je znesnadnění příjmu úplatků a poskytnutí přehledu o vedlejších činnostech členů parlamentu. O jednotlivých položkách na těch seznamech by se mělo diskutovat v případě podezeřelých transakcí, nevysvětlitelných darů nebo tajemných dědictvích. Servírování obyčejného rodinného rozpočtu je však daleko za hranicí vkusu slušného člověka.

Pokud by člověk zapomněl na vkus, zbývá tomu minimálně ještě jeden rozměr. Ubohou provokací znemožňují diskuzi nad zjednodušením a zpřehledněním poslaneckých příjmů. Lidé mají velmi malou škálu, na které si dokážou představit relativní výši platu či dalších přijmů těchto lidí (např. na ní chybí poměrně nenápadná vrstva lidí v byznysu), a podobná bulvarizace jen podnítí závist a pocit nespravedlnosti, která jakémukoliv pohybu v tomto ohledu zaručeně zabrání.