Po roce na matfyzu 0

Do indexu se zapisují poslední autogramy a s tím končí i můj první rok na informatice a matice na MFF UK. Během toho roku jsem si vystřídal dost poloh, od počáteční skepse, průběžného nadšení, předzkouškové motivační krize, pozkouškové euforie nebo občasných pochybách o správně zvoleném směru. Sumasumárum to stálo za to a hrozně mě těší, jak velký prostor pro objevování dalších znalostí jsem získal. Oproti jakékoliv dřívější škole to byl raketový start v přijímání nových vědomostí, přesto je ještě mnohem zajímavější svět, který se tím otevřel.

Další kapitolou jsou studenti a lidé celkově. Matfyzáci jsou zvláštní skupina lidí. Otevření a přátelští, lehce asociální, přesto jsem se snad nikde neobjevil u spontánních rozhovorů tak často jako zde. Skoro každý ochotně poradí a řeší spíš obor než sebe, či nedejbože ostatní. Z kantorů jsem zatím ve všech měl respektovanou autoritu a až na naprosté vyjímky se skvělými schopnostmi přednášet a předávát informace dál. Na cvičeních jsem měl většinou mladé kluky (a i jednu holku!), co jdou v polovině případů na tykání, a opět spíš řeší předmět a to, aby nás bavil a zajímal.

Tempo školy není vražedné, není ale ani úplně snadné. Je to taková ideální kombinace pro zachování zdravého rozumu a volného času. Od začátku vedle školy se dá i pracovat (půl úvazek), je to už ale trochu o nervy. Snad jediná věc, co mi opravdu na škole chybí je trochu nadhledu nad matiku a algoritmy. Malá Strana, kde většinou pobývám je mezi pražškými fakultami pravděpodobně s nejkrásnější lokalitou a se skvělým zázemím. Je ale strohá jak nemocnice a při návštěvě VŠUP si řikám, že jediný životní prostor nemusí být dřevěná lavička před posluchárnou nebo laboratoř, kde člověk nemá úhel, kde by neviděl monitor.