Nechci, aby za mě někdo rozhodoval 0

Zdeněk Fojtík, místopředseda svazu odborářů služeb a dopravy, dnes na Aktuálně.cz odpovídal lidem, kteří se zcela rozumně ptali, proč by měli odnášet protesty odborářů oni, když se akorát chtějí dostat do práce.

Místo benefitů si sám naložím se svým platem

Místo hybridního systému odměn s benefity bych vždy preferoval stálý (či proměnný plat), který bych dostal celým obnosem, řádně zdanil a sám se rozhodl, jak ho použiju. Nejsme snad v Rusku, abychom dostávali stravenky, protože se nedají propít, umíme si sami zvolit naše potřeby, které nám nejvíce vyhovují. V menších firmách mohou některé benefity fungovat jako motivační a odměňovací program, který opravdu dá člověku benefit nad rámec jeho běžného platu, u velkých společností, které většinou zaštítují zrovna stávkující odbory, si ale berou peníze na benefity opět z položky platů v rozpočtu.

Souhlasím s několika mála prostředky, jako jsou příspěvky na penzi či na spoření, které budou jednou z věcí, která nás za 50 let zachrání od státního bankrotu, s režijkama nebo stravenkama už je to u mě bledší. Hra na panem et circences se dá chvíli hrát, rozhodně se mnoha lidem člověk zavděčí, z dlouhodobého hlediska je to ale naprostá šílenost.

Stávkujeme i za ostatní zaměstnance

Podle Fojtíka spustí “stávku se solidárnosti”. No to mě po…těš. Kdo se vás o to prosil? Jakým právem mluvíte za ostatní? Kdo vás k tomu zmocnil? Pokud někdo s vámi bude souhlasit, ať si se svými odbory taky táhne do ulic, neházejte ale špínu i na něj.

Vzhledem k tomu, že se běžně ve svém životě potkávám se svými přáteli a známými, mohu Vám říci, že většina firem, ve kterých jsou zaměstnáni, jim benefity (stravování, lázně atd.) poskytuje.

Někdo, kdo bere jako reprezentativní vzorek své známé a kamarády rozhodně ztrácí soudnost v projevu svých názorů. Ať si každý řiká co chce, některé si i rád poslechnu, jiné budu ignorovat, vydávat názor svůj za názor ostatních je ale nechutný.

Stávka by neměla být “bežný postup”

Stávka je poslední možnost, kterou odborobé svazy k vynucení svých požadavků mají. Jako taková by se měla používat s extrémní opatrností a mělo by se zvážit, jestli je opravdu nutná.

Vážená paní, vážím si profese, ve které pracujete a chápu, že péče o zdraví a životy pacientů nedovolí stávku provést tak, aby ohrozila jejich životy (přestat pracovat), to však neznamená, že v jiných profesích právo zastavit práci zcela legálně lze, což je zcela běžný postup.

V tomto tvrzení se Fojtík snaží naznačit, že je naprosto morální a v pořádku omezit možnost pohybu a práce ostatním lidem, protože jedna skupina obyvatel nesouhlasí s poměrně banální změnou v zákoně. Zákonné to možná je, přesto by se měl dvakrát zastavit než stávku nazve běžným postupem.

Nějak mě ta celá aféra rozhorčila, až jsem se panu Fojtíkovi rozhodl napsat mail, publikuju ho i zde:

Dobrý den,

přečetl jsem si váš on-line rozhovor na serveru Aktuálně.cz: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/prace/clanek.phtml?id=661683&online

Rád bych se vás zeptal na několik věcí, které se týkají odpovědí z rozhovoru.

Co mě nejvíce zarazilo je vaše přesvědčení, že zastupujete i zaměstnance z jiných sektorů. Co vás k takovému názoru vede? V rozhovoru jste se mnohokrát oháněl demokracií, vystupovat za ostatní občany bez jejich souhlasů mi přijde jako čin, který jde právě proti principům, které s sebou demokracie nese. Zapojit se do stávky je právo každého zaměstanance v odborech, ať tak ale učiní ze svého osobního rozhodnutí. Těmito lidmi pak můžete svůj záměr zaštiťovat, ostatními ne.

Druhá zásadní věc je význam stávky v občanském prostředí. Stávka je poslední možností odborů a zaměstnanců jak projevit svůj nesouhlas a vynutit si změnu v zákoně. Chápal bych rozhořčenost při případném radikálním rozhodnutí benefity odejmout (třeba i se zvýšením platu a ponechaní rozhodnutí jak naložit se svými prostředky lidem). Přes poměrně usilovné snažení jsem nikde nenašel pádnou argumentaci, která by přesvědčivě vylíčila, čím je současný spor tak zásadní pro zaměstnance. Zneužitím prostředku stávky se akorát znevažuje její síla a význam.

S pozdravem,

Vojtěch Vondra