I just made my 4000th post on phpBB.com, while the number is small compared to top posters in the support forums, I’ve been active quite a lot recently and spent a lot of time with support.
When I look back I’m glad I did and I do respect others that do so. It’s not easy sometimes and you have to give it what you have. A simple thanks from the user is always a great reward.
So … next stop 5000!
Dnešní pád vlády je sice nešťastná událost, která jde proti srsti mnohým, zvlášť při myšlence toho, jež tu čeká na uchopení moci, znamená ale také konec trápení aparátu, který v posledním měsící rozhodně neměl sílu provádět tolik nutné kroky, které slíbil voličům.
Zamysleme se nad událostmi posledního doby – (ne)odovální Vesecké, rozporuplný Lisabon, radar stažený z hlasování, rozpory ohledně zdravotnické reformy uvnitř koalice. Ani na jednu z těchto dnes zásadních otázek neměla vláda dostatek sil odpovědět a ovlivnit je. Topolánek se pravděpodobně držel s Veseckou v šachu, Lisabonská smlouva je dnes dost nejistým podnikem při sněmovním hlasování. A to se nemluví o radaru – je veliká škoda, že byl stažen z jednání a hlasování – jednoduše protože koalice neměla dostatek hlasů – je pravdou, že definitivní zamítnutí by nebylo o nic lepší.
Co je obrovskou škodou je velmi opožděná vzestupná tendence ODS a kabinetu. Z Mirka Topolánka se stal po prohraných podzimních volbách konečně politik – začal se chovat slušně, vyjadřovat se věcně, k věci a s racionálním postojem – jako mezinárodní politik a ikona českého předsednictví se ukázal v nejlepším světle. S premiérem šla celá vláda, ostatně ukázalo se to i na průzkumech volebních preferencích. Přestože vycházejí rozdílné výsledky co do rozdílu mezi ČSSD a ODS, oba měli něco společného: lidé opět považovali ODS jako stranu schopnou vést tuto zemi. Podle mě by v případě dostatečné silného mandátu (už od minulých voleb bohužel pouze ve snu) mohla ODS spolu s koaličními partnery dosáhnout velmi slušných výsledků.
V tuhle chvíli je potřeba nevnést do správy této země chaos a dotáhnout do konce předsednictví, připravit se na eurovolby a zkusit získat co nejlepší preference do předčasných voleb. Mé osobní přání je aby se ultra-egocentrická a populistická politika Jiřího Paroubka obrátila proti němu. Lidé slyší na to, když se o ně někdo postará a zajistí jim bezstarostný blahobyt – snad ale mají dost hrdosti aby ze sebe nenechali dělat nesvéprávné. I Paroubkova nafoukanost už začíná překračovat hodně mezí i pro středové a levicové voliče.
V tuhle chvíli jde o to vyvinout co největší snahu o to, aby při předčasných volbách nebyly pravo-středové strany v příliš slabé opozici a nenechali zde vládnout KSČSSD – donedávna mi to přišlo jako špatný vtip nebo hrozný sen, teď je to ale hrozící realita.
O sebereflexi jako prostředku k získání nadhledu nad sebou samým, nikoliv veřejná seberflexe mě samotného. A možná ani to ne, tady si nevyberete.
Paradoxně se sebereflexe v tomto případě obrací přesně opačným směrem, měli bychom se snažit vidět sami sebe z jiného úhlu pohledu při tom, jak se vyjadřujeme, jak se chováme, jak se stavíme k okolnostem, prostředí, a co v prvé řadě, k ostatním lidem.
Přirozená podstata člověka v běžném životě je rozhodovat se podle svého prospěchu, není to nic v sobeckém slova smyslu, bez této základní životní filozofie bychom nepřežili ani pět minut. Do jisté míry se v tomto ohledu ohýbáme, obzvláště když jednáme s ostatními lidmi. Velmi často s těmi, kdo jsou nám blízcí a na nichž nám záleží. Už staří filozofové pokládali krajnosti za špatné řešení, bezohledné hledění si svého nikomu neprospěje, jakožto s neomezeným podřizováním se nedostaneme o nic dále. Je najít třeba kompromis.
Jiný moudrý člověk ho nazval zlatým pravidlem a zní – nedělej nikomu to, co bys nechtěl aby dělal tobě – pokud pomineme dnešní cliché, které vznikne, když to použije kandidátka na Miss jako bonmot do svého “motta”, tak lze tuto myšlenku rozvést o něco dál. Pokud něco pro někoho děláš, činíš tak z vlastní vůle a pro vlastní uspokojení, a nemůžeš očekávat to samé na oplátku. Nechť zde zbystří zvšeobecňovači, kteří mě ukamenují, že takhle vypadá naivní člověk. Obratem odpovím: “činíš tak z vlastní vůle” znamená, že tě nikdo nenutí a že máš možnost si vybrat.
Předchozí tři odstavce mají hlavně jeden význam, a to ten, že mezilidský vztah není založený na povinném plnění přání druhého, ale na dobrovolné účasti obou.
Nebudu příliš rozebírat děj, neboť knížku si každý přečte za jedno odpoledne a seznam výše vám dá určitý přehled. Chtěl bych se mnohem radši zaměřit na téma, obsah a smysl díla. Steinbeck je známý svým líčením bežných lidských osudů, které jsou ovládány osudem a pracují se světem okolo nich podle toho, co jim nabídne. V některých románech jsou tyto osudy tragické a těžké (např. v jeho nejlepším díle Hrozny hněvu).
Pro Steinbecka je klíčová vzájemná lidská komunikace a pochopení. V jeho příbehu je velmi důležitým aspektem vzájemné poznání, důvěra a spolupráce. O myších a lidech obsahuje dva velmi výrazné prvky – samotu a sny. Každá z ústředních postav má své sny, které by si chtěla v budoucnosti splnit. Velké či malé, jsou to cíle, kterých chtějí dosáhnout a není důležité jak jsou významné pro ostatní postavy. Například Lennieho sny jsou naprosto titěrné ve srovnání s Georgovými, přesto jsou pro postavu velmi důležité.
Z mého pohledu je kniha o tom, že v životě se člověk má snažit o naplnění svých představ, poznávat lidi okolo sebe a spolu s nimi si navzájem pomáhat a v poslední řadě o smíření s událostmi, které nám předurčí osud a se kterými nic neuděláme.
