Právě jsem přišel z pražského registru vozidel a dokončil jsem pár dní trvající operaci nazvanou “pořízení nového auta” (teda alespoň pro mě nového). Chvílema to nebylo úplně snadné a několikrát mě zachránila ochotná úřednice nebo čekající ve frontě. Abyste nemuseli spoléhat na štěstí (a já příště nemusel lovit v paměti), zde je co si z toho pamatuju.

Krok 1 – Prohlídka a kontrola

Já jsem auto kupoval od známé, měl jsem dostatek času si jej prohlédnou, projet, zkonzultovat s někým jiným atd., solidní autobazar by podle toho, co jsem se doslechl, měl nabídnout to samé. Byl jsem upozorněn na následující krátký chechklist, pokud s sebou nemáte mechanika:

Čtěte dál »

To, že naše jméno a rodné číslo či celá totožnost je řádek v databázi státního úřadu je už mnoha lidma přijímano jako skutečnost, stát (i komerční subjekty) toho s radostí také postupně využívají. Stačí si vzpomenout na slavné sčítání lidu 2011, rigidita trvalého pobytu, formáty DIČ pro OSVČ atd. Cítím nutnost evidence obyvatel, jinak by ani nešlo vykonávat státní správu, je ale radost, když se ve veřejném prostoru objeví akce typu Občan K. Člověk je především sám sebou, tím čím se cítí, jak se chce jmenovat a kde žít a stát dává okatě najevo, že si myslí přesný opak, pro něj je člověk tím, koho má uloženého ve svých spisech.

Čtěte dál »

Pro koho a kde platí

ACTA není evropské nařízení, ale mezinárodní dohoda, které se kromě zemí Evropské unie účastní například Spojené státy, Kanada, Mexiko, Japonsko či Austrálie.

V jistém smyslu jde o snahu vytvořit částečně jednotné právní prostředí v zemích, které se jí účastní. Nejvíce je slyšet o omezování svobody na internetu a boji proti šíření nelegálně získaného obsahu, další z účelů dohody je ale např. boj proti padělanému zboží. Na webu EP najdete přehled legislativního procesu.

V jakém je stavu

Většina zúčastněných zemí ji již podepsala v řijnu 2011. Evropská unie se pouze zúčastnila podepisování a přislíbila schválení v blízké budoucnosti. 26. ledna 22 členských zemí EU dohodu podepsalo (včetně ČR, např. Slovensko se prozatím zdrželo). Pro konečné schválení dohody ji ale ještě musí posvětit Evropský parlament. Hlasování je naplánováno někdy na léto.

Co se dá dělat

Ještě před postoupením ke schválení parlamentem jí bude projednávat INTA (komisi mezinárodního obchodu). V ní máme tři zástupce a na stanovisku komise poměrně dost záleží, tak se ozvěte.

Co přináší

V prvé řadě zavazuje státy, aby obsah dohody implementovaly do svých právních předpisů.

Ilegalizace bežného nákladání s digitálním obsahem

Každá strana stanoví přiměřená a účinná právní opatření proti obcházení účinných technologických prostředků, která užívají autoři, výkonní umělci nebo výrobci zvukových záznamů v souvislosti s výkonem svých práv a která omezují nakládání s jejich díly, výkony nebo zvukovými záznamy, k němuž příslušní autoři, výkonní umělci nebo výrobci zvukových záznamů nedali svolení nebo které není dovoleno zákonem.

článek 27.5

Zásádně se mění možnosti nákládání s chráněným digitálním obsahem. Jako technologický prostředek se může brát DRM, regionová ochrana DVD či jiné softwarové ochrany. Dotýká se to doposud obecně povoleného vytváření kopií pro osobní potřebu. Záloha či kopírování chráněného obsahu na jiná média se může stát trestným činem.

Klacek do ruky vlastníkům digitálních práv

Každá strana se snaží podpořit úsilí zaměřené na spolupráci v podnikatelských kruzích
v zájmu účinného řešení porušování práv k ochranné známce …

Strana může v souladu se svými právními předpisy a nařízeními zajistit, aby její příslušné orgány měly pravomoc nařídit poskytovateli internetových služeb, aby majiteli práv neprodleně poskytl informace umožňující identifikaci účastníka

Články 27.3 a 27.4 posilují práva vlastníků digitálního obsahu a umožňují jim využívat poskytovatele internetu jako nástroj pro sledování uživatelů. V extrémním případě by toto mohlo znamenat, že požadavky na informace o uživatelích by mohly obcházet potřebu soudního příkazu.

Legitimizace absurdní náhrady škody

Předpoklady uvedené v odst. 3 písm. b) mohou zahrnovat předpoklad, že náhrada škody představuje: i) množství zboží porušujícího dotyčné právo k duševnímu vlastnictví majitele tohoto práva a skutečně převedené na třetí osoby, vynásobené výší zisku na jednotku zboží, které by bylo prodáno majitelem práva, pokud by nedošlo k protiprávnímu jednání; nebo ii) přiměřenou autorskou odměnu; nebo iii) úhrnnou jednorázovou částku na základě prvků, jako jsou alespoň autorské odměny nebo poplatky, které by byly vymahatelné, kdyby porušitel požádal o povolení uplatňovat dotyčné právo k duševnímu vlastnictví.

Formulace článku 9 o Náhradách škody posilují mýtus o ušlém zisku, kde se při porušení práv vlastníci obsahu domáhají náhrady ve formě “jedno stažení se rovná jeden ušlý prodej”.

Hraniční kontroly

Celní úřady získají pravomoce provádět hraniční kontroly, včetně prozkoumání obsahu digitálních medií. V případě objevení nelegálního obsahu mají pravo dotčenou věc zabavit či zničit.

Pravomoci výboru ACTA a oslabování demokratických postupů

Dohoda dá vzniknout samosprávnému výboru, který bude mít právo upravovat či doplňovat existující dohodu. De facto tim vzniká instituce, která má legislativní pravomoce. Zástupci průmyslu mají možnost vstoupit s připomínkami do procesu schválování změn, dá se očekávat, že výbor bude pod silným lobbistickým tlakem v budoucnosti.

Každá strana může výboru navrhnout změnu této dohody. Výbor rozhodne, zda předloží změnu stranám k ratifikaci, přijetí nebo schválení.

Odkazy

• Fakta o ACTA na Google+
• Znění dohody ACTA

Do indexu se zapisují poslední autogramy a s tím končí i můj první rok na informatice a matice na MFF UK. Během toho roku jsem si vystřídal dost poloh, od počáteční skepse, průběžného nadšení, předzkouškové motivační krize, pozkouškové euforie nebo občasných pochybách o správně zvoleném směru. Sumasumárum to stálo za to a hrozně mě těší, jak velký prostor pro objevování dalších znalostí jsem získal. Oproti jakékoliv dřívější škole to byl raketový start v přijímání nových vědomostí, přesto je ještě mnohem zajímavější svět, který se tím otevřel.

Další kapitolou jsou studenti a lidé celkově. Matfyzáci jsou zvláštní skupina lidí. Otevření a přátelští, lehce asociální, přesto jsem se snad nikde neobjevil u spontánních rozhovorů tak často jako zde. Skoro každý ochotně poradí a řeší spíš obor než sebe, či nedejbože ostatní. Z kantorů jsem zatím ve všech měl respektovanou autoritu a až na naprosté vyjímky se skvělými schopnostmi přednášet a předávát informace dál. Na cvičeních jsem měl většinou mladé kluky (a i jednu holku!), co jdou v polovině případů na tykání, a opět spíš řeší předmět a to, aby nás bavil a zajímal.

Tempo školy není vražedné, není ale ani úplně snadné. Je to taková ideální kombinace pro zachování zdravého rozumu a volného času. Od začátku vedle školy se dá i pracovat (půl úvazek), je to už ale trochu o nervy. Snad jediná věc, co mi opravdu na škole chybí je trochu nadhledu nad matiku a algoritmy. Malá Strana, kde většinou pobývám je mezi pražškými fakultami pravděpodobně s nejkrásnější lokalitou a se skvělým zázemím. Je ale strohá jak nemocnice a při návštěvě VŠUP si řikám, že jediný životní prostor nemusí být dřevěná lavička před posluchárnou nebo laboratoř, kde člověk nemá úhel, kde by neviděl monitor.

Po roce se opět počítají majetky a statky senátorů a poslanců a média si toho nezapomněla všimnout. Už vytvářejí infografiky a žebříčky toho, kdo nejvíc vydělal, nastřádal či utratil, přestože to má s veřejným zájmem jen pramálo společné. Už jsme hned třikrát třikrát třikrát slyšeli, že Töpfer má úspěšnou hospodu, přečetli si kuriozitu o Medvídku Pú Tomáše Chalupy či viděli expertní hodnocení investic už dále nejmenovaného senátora.

Důvodem pro zavedení majetkových přiznání (a poměrně zásadnímu nabourání soukromí veřejných činitělů) je znesnadnění příjmu úplatků a poskytnutí přehledu o vedlejších činnostech členů parlamentu. O jednotlivých položkách na těch seznamech by se mělo diskutovat v případě podezeřelých transakcí, nevysvětlitelných darů nebo tajemných dědictvích. Servírování obyčejného rodinného rozpočtu je však daleko za hranicí vkusu slušného člověka.

Pokud by člověk zapomněl na vkus, zbývá tomu minimálně ještě jeden rozměr. Ubohou provokací znemožňují diskuzi nad zjednodušením a zpřehledněním poslaneckých příjmů. Lidé mají velmi malou škálu, na které si dokážou představit relativní výši platu či dalších přijmů těchto lidí (např. na ní chybí poměrně nenápadná vrstva lidí v byznysu), a podobná bulvarizace jen podnítí závist a pocit nespravedlnosti, která jakémukoliv pohybu v tomto ohledu zaručeně zabrání.

Okolo zvýšení DPH ze zboží, které patří do snížené sazby, se zvedla slušná hysterie. Nadávat na to, kolik stojí banány, mě příliš nebere, podráždily mě ale tvrzení, že lidé kvůli tomu, že se zvedne DPH u knih, přestanou číst. Ta představa je absurdní.

Čtení je vyšší potřeba než jídlo a spánek a podle toho se vyvíjí i můj přístup ke knihám. Důležitá není cena, ale obsah, zpracování, kulturní hodnota. Argumentace knihkupců a nakladatelů se opírá o to, že když nebudou vycházet knihy, vzdělanost obyvatelstva upadne a propadneme do propasti jako v letech 1948 a 1968 (kdo ty příměry vymyslel?!). Hlavní důvod jejich protestu je pouze jejich zmenšující se marže. Samo o sobě je to legitimní a taky bych nerad, aby mi někdo šahal na peníze. Nedochází to už ale drtivé většině lidí pod tou výzvou podepsaných. Ironicky, pokud nejsou schopni prohlédnout povrchní petici tohoto formátu, stěží mohou mít zájem o knihu, kde budou hledat význam za hranicemi stránek a písmen.

Česká knižní produkce mi moc radosti nedělá, při pohledu na seznam nákupů v knihkupectvích přesvědčivě vedou zahraniční nakladatelství. Například Vintage od britského Random House mě získala nejen knihama, které pod ní vycházejí, ale čistou, přehlednou sazbou a příjemným formátem pro čtení. Obálky navrhovali lidé, kteří opravdu umějí grafiku a kniha je pak potěšením i na pohled. V češtině mi chybí řady jako Penguin Classics, kde vycházejí klasiky ze všech možných období, typograficky zpracovány stejně zručně a dostupné za cenu, kterou si může dovolit každý. V neposlední řadě pro mě mají hodnotu knihy staré, s kouzlem let. Kdyby se tohle povedlo některým z českých nakladatelů ve větším měřítku, cena by pro mě začala být ještě méně důležitá. Kniha není spotřební zboží a nevyměním ji za novou za dva roky, zůstane mi … napořád.

Netťácké šablony jsem si hned oblíbil a používal je nejen s kompletním frameworkem. Zend Framework umožňuje vcelku nahradit výchozí “šablonovací” systém jiným a vzhledem k existujícím projektům, které spravuji a kde by se mi Nette šablony hodily, jsem vytvořil vcelku jednoduchou přemosťující třídu, která umožňuje použít Nette Templates v Zend Frameworku.
Čtěte dál »